Tak tuhle větu jsem slyšela před 3 měsíci z úst naší pediatričky. Pravda je, že jsem se na to stejně chtěla zeptat. Jen jsem netušila, že to přijde tak brzo. Náš Kuba velmi dobře prospíval, takže jsem si myslela, že máme ještě čas se na vše připravit. Jenže tím, že už vypil přes 1l mléka denně a byl krmen výhradně umělým mlékem, nám bylo doporučeno začít s příkrmy, co nejdříve.
Nepatříme k těm rodičům, co by měli všechno dopředu načtené, takže v momentě, kdy jsme uslyšeli tuto „osudnou“ větu, jsme museli osazenstvo ordinace pobavit našimi zděšenými výrazy. Věděli jsme jen, že se začíná zeleninou a jistí jsme si byli tím, že musíme nakoupit nějaké nádobí. V ordinaci jsme obdrželi komerční brožurku, která nás měla přesvědčit o tom, že kupované příkrmy jsou nejlepší. Na tohle jsme měli od začátku svůj názor a byli jsme pevně rozhodnutí, že budeme Kubovi chystat domáci stravu. Jenže jakou? Kdy, kolik a čeho mu máme dávat? Tak na tohle jsme odpovědi neznali. Brožurka nám posloužila k tomu, abysme se zorientovali v základech, jak zavádět příkrmy, čím začít atd. a díky ní, jsme zjistili, po jakých informacích se „pídit“. Souhrn všech informací, které jsme za ony 3 měsíce získali, jsme sepsali do několika doporučení, které najdete na našem blogu v článku: „Zavádíme příkrmy, co je dobré vědět„. Pokud vám tyto informace alespoň trošku usnadní zavádění příkrmů, budeme z toho mít velkou radost.
Jak jsme tedy začali?
Koupili jsme nádobí 😉 a já jsem s velkým nadšením uvařila našemu malého šnečkovi bio mrkvičku v páře. Poctivě ji rozmixovala a „dle návodu“ nabídla první den 1-2 lžičky. Kubíček si trošku líznul a díval se na mě s výrazem: „To nemyslíš vážně, já chci mléko, které mi poteče do bříška samo“. Samozřejmě, že ho dostal, aby neřval hlady :). Druhý den jsem byla připravená na to, že zbaští 3-4 lžičky, vždyť už to přeci zná. To jsem se ale spletla. Kuba mrkev nechtěl. Došlo k našemu prvnímu „střetu“, protože já byla rozhodnutá, že alespoň ty 3 lžičky do něj dostanu. Takže kdykoliv otevřel pusu, aby si zanadával, že tu zeleninu fakt nechce, tak jsem mu do ní trošku nacpala. Říkala jsem si, že tomu přeci musí přijít na chuť, že je to jen pohodlnost, jenže…. Třetí den jsme si spolu opět sedli, že mu dám zbytek uvařené mrkvičky a Kubíček jen koukal, nestěžoval si a držel rty pevně semknuté. No, nedostala jsem do něj ani tu jednu lžičku. Moje odhodlání bylo sice asi fajn v tom, že ze mě Kuba necítil pocit nejistoty. Bohužel však jsem si neuvědomila, že ho učím něco nového a že prostě musím být trpělivá. Z různých zdrojů jsem se dočetla, že se nic nestane, když toho na pár dní necháme a pak to zkusíme znovu.
Zkusili jsme to znovu za týden. Tentokrát jsme na to šli jinak. Kuba mi seděl na klíně, manžel vládl „lžičkou“ a krmil na střídačku mě a Kubu a ejhle, najednou to šlo. Další den už jsem ho opět krmila já, naprosto bez problémů. Začali jsme tedy mrkví, následovala mrkev s bramborami, brambory s brokolicí, brokolice s květákem, ….. Asi po 3 týdnech jsme k zelenině přidali maso. Jako první dostal bio telecí v kombinaci s bramborem a mrkvičkou. Pár dní na to jsme přidali k večeři kaše. Jako první ochutnal Kuba rýžovou. A po pár dnech zavedli ke svačině příkrmy ovocné. Myslím, že první byl banán s mlékem.
Naučila jsem se, že je dobré, dát malému pár dní na to, aby si zvyknul, než přidáme další, nové věci. Naučila jsem se, že ke všemu je potřeba přistupovat individuálně dle toho, co moje dítě potřebuje a ne dle toho, co píšou chytré publikace. Zjistila jsem, že názory odborníků na stravu miminek se velmi liší, takže je potřeba si z toho „guláše“ vytvořit vlastní postoj, který bude vyhovovat nám i našemu miminku. A o tom zase příště 😉
Irena Šneková
Napsat komentář