Články do naší nové rubriky „Deník prvorodičky“ postupně přibývají, z čehož mám velkou radost a jak je vidět z vašich reakcí, čtete je a to mi dělá ještě větší radost 🙂
Každý/á z nás má nějaký svůj příběh. Čím jsme si prošli, než se Kubíček narodil jsem psala v úvodním článku. O tom, co jsem v těhotenství jedla, psát nemůžu. Není totiž o čem psát. Až do 7 měsíce mně bylo zle. Takže jsem vlastně byla ráda, že vůbec něco sním. Proto toto období přeskočím (třeba se k němu jednou vrátím, až budu čekat druhé dítě) a pustím se hned do dalšího „vyprávění“.
Kubíček se narodil a protože jsem u porodu ztratila hodně krve a byla jsem kvůli nějakým komplikacím chvíli v narkóze, byla jsem tak trochu mimo. K prvnímu přiložení k prsu tak došlo až po 24 hodinách od porodu. Další den mi přišla sestra z novorozeneckého říct, že má Kubík velký úbytek na váze a že by navrhovali, dát mu příkrm. A vzhledem k tomu, že stejně kojím přes klobouček, by mu to dali z lahvičky. No a já souhlasila. Kdo má děti, kroutí teď určitě hlavou. Já dnes už taky, ale předtím mi to přišlo v pořádku. „Vždyť přeci ty sestry ví líp, než já, jak na to.“ Bohužel jsem se spletla. Jak se ukázalo, tak spoléhat na to, že kojení je přirozená věc a že vám v porodnici pomůžou, není ideální. Na novorozeneckém měli jiný názor než na šestinedělí, každá sestra měla jiný názor a nejvíc vtipné mi přišlo to, že nám dali brožurku s informacemi, jak správně kojit, ale ani oni sami se neřídili základními pravidly.
Dopadlo to tak, že sice Kuba baštil, ale sát z prsu odmítal, přece se nebude zbytečně dřít, když mu to z lahvičky teče samo! Já se mezitím rozkojila a mléko jsem mu alespoň odstříkávala do lahvičky. Ještě v porodnici se nám to však podařilo zlomit, za což vděčím jedné sestřičce, která si nás vzala do parády a taky dětské žloutence, díky které jsme byli v nemocnici déle. Domů jsme šli s tím, že hurá kojím, nicméně Kubíček byl stále žlutej, takže jsme další den museli do dětské na kontrolu. Hodnoty bilirubinu se bohužel zvýšily. Paní doktorka nám poradila, že je potřeba, aby opravdu hodně jedl a že mu nemám dávat jen svoje mléko, ale také mléko umělé. Tím jsme se s kojením vrátili o krok zpět, ale vyzráli jsme na žloutenku a to bylo důležitější. Ke kojení jsme se už pořádně nevrátili, sice jsem ještě asi další 3 dny kojila, odstříkávala a doplňovala mu výživu umělým mlékem, jenže tímto se narušila pravidelnost kojení a celé to vyvrcholilo zánětem prsu.
Pokud bych měla tu možnost, udělat něco jinak, určitě bych si ještě v těhotenství našla laktační poradkyni, která by mi svými názory a postoji seděla a o kterou bych se mohla opřít v situacích, kdy mi nezbylo nic jiného, než slepě důvěřovat sestřičkám a doktorům.
To, že jsem kojila jen necelých 14 dní mně samozřejmě mrzí, ale co se dá dělat. Kuba nejdříve dostával Nutrilon, pak jsme na radu doktorky přešli na mléko Beba, které obsahuje i nějaké bakterie mléčného kvašení a probiotika a to z toho důvodu, že měl Kubíček, jako většina dětí, problémy s větry. A musím říct, že prospíval a dále prospívá velmi dobře. Ve 4. měsících vypil kolem 1,2 l mléka denně a tak nám bylo doporučeno začít s příkrmy, ale o tom zase až v dalším díle 😉
Irena Šneková
PS: Jaké zkušenosti máte s kojením vy? Budeme rádi, když se s nimi v komentáři pod článkem podělíte s ostatními. Přeci jen, rodíme za život jen párkrát, takže každá rada dobrá 🙂
Napsat komentář